matsuno sensei.jpg, 26kB
SHODÓ

Japonská kaligrafie je, zjednodušeně řečeno, umělecký zápis japonských znaků. Japonština samotná má tři abecedy – hiraganu, katakanu a kanji. První dvě jsou jednoduché slabičné abecedy, jež se vyvíjely postupem času z kanji. Ty jsou poté znaky přejaté z Číny a právě ty se nejčastěji kaligraficky zpracovávají.

Kaligrafie je disciplínou nesmírně náročnou – pro někoho, kdo neměl štětec v ruce je často nemožné představit si, nakolik je umělecký zápis znaku složitý. Důležité je pořadí tahů štětcem, znaky musí mít správné proporce a balanc a do toho dochází ještě filosofický přesah – znaky samotné mají několik čtení (základní sinojaponské a japonské, nezřídka několik od každého), často různé podle kombinace s jinými znaky. Mají také své významy, často fonetické (princip kotodama – duše slov) a samotný počet tahů je šťastný či nešťastný. Od kaligrafa se očekává, že toto vše bude znát.

Kromě toho existuje několik kaligrafických stylů, hlavními (ale ne jedinými) jsou: kaisho, gyóshó a sóshó. Ty samé znaky se v každém z nich zapisují jinak, občas do velmi značné míry. Studium kaligrafie se tak stává prací na celý život, kdy k ocenění skutečného mistrovství je třeba umět sledovat ty nejniternější detaily.